Nejčastěji kladené dotazy

Zemní hydroizolační folie se používá pro vytváření izolačních plášťů všech typů spodních částí staveb obytných, veřejných, správních, průmyslových, zemědělských, sportovních a dalších.

Hydroizolační folie jsou vhodné téměř do všech typů prostředí s různým stupněm biologické i chemické agresivity a s velkým rozílem teplot od -20°C do +40°C. Sezemní hydroizolací není problém vytvoření dostatečně těsných izolačních prostupůa zajištění trvalé nepropustnosti pro radon.

  • IZOLACE ZÁKLADŮ A SPODNÍ STAVBY

  • proti zemní vlhkosti podpovrchové

  • podzemní vodě tlakové některým kapalinám a radonu



  1. Hydroizolační systém – střešní fólie jsou určeny pro vytváření povlakových střešních krytin všech typů budov s plochou nebo mírně šikmou střechou na stavbách obytných, veřejných, správních, průmyslových, zemědělských, sportovních apod.Hydroizolační střešní fólie z naší nabídky jsou pro všechna konstrukční řešení rovných a mírně šikmých střech.

Užití hydroizlace – hydrizolační střešní folie

    • střechy jednoplášťové i dvouplášťové

    • větrané, nevětrané

    • s tepelně izolační vrstvou pod i nad krytinou

    • sklonité i bezespádé

    • nepochůzné, pochůzné, pojížděné

    • s násypem kameniva nebo zeminy

    • se zahradní úpravou, zavodněné a další

Hydroizolační folie – námi používaní výrobci

K Vašemu dotazu ze dne 15. 11. 2012 ohledně pokládky tepelně izolačních desek na plochých střechách sděluji následující:

  1. Navrhování a provádění tepelně izolačních vrstev střešních plášťů obecně se řídí zákony č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 103/1990 Sb., zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákona č.262/1992 Sb., zákona č.43/1994 Sb., zákona č.19/1997 Sb. a zákona č. 83/1998Sb.

Dále vyhláškou MMR č.137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu a řadou dalších zákonů a předpisů.

  1. Související vybrané normy:

ČSN 73 0540 – 2: 1994 Tepelná ochrana budov

ČSN 73 1901: 1999 Navrhování střech

ČSN 64 3510: 1987 Plasty. Desky z pěnového polystyrénu.

ČSN EN 13163: 2002(727202) Tepelně izolační výrobky pro stavebnictví.

Nejširší přehled o navrhování a provádění tepelně izolačních vrstev z pěnového polystyrénu je uveden v publikaci „Ploché střechy a pěnový polystyrén“,

Izolační praxe 3., vydaném sdružením EPS ČR.

Z této publikace, která shrnuje veškeré pohledy a požadavky na technologie provádění tepelně izolačních vrstev k mechanickému kotvení desek vyplývá následující:

  1. Desky z pěnového polystyrénu se kladou vždy na vazbu, těsně na sraz, s minimalizací mezer. Spáry širší než 5mm jsou nepřípustné a musí se vyplnit tepelnou izolací. Tepelné mosty lze účinně minimalizovat buď kladením desek ve dvou vrstvách se vzájemným prostřídáním spár, nebo v jedné vrstvě z desek s ozubem.

  2. Mechanické kotvení se provádí souběžně s kotvením hydroizolačního

povlaku např. střešní fólie dle zásad stanovených normou ČSN 73 0035

„ Zatížení stavebních konstrukcí“.

V průběhu montážních prací se doporučuje mechanické kotvení samotných tepelně izolačních desek z polystyrénu kvůli stabilitě podkladu před vlastním systémovým kotvením fóliového povlaku. Takto by měla být zafixovaná každá deska ve vrchní vrstvě min. jedním kotvicím prvkem.

Návod na provedení zkoušky těsností spojů vývěvou.

 

  1. Příprava zkoušky

  1. Čištění a sušení

Zkoušené místo musí být zbaveno oleje, mastnoty a jiných nečistot tak, aby kontrolovaný povrch byl dokonale smáčivý. U nově provedených izolačních povlaků tmelení a zálivkové pojistky spojů se zpravidla provádí až po vakuových zkouškách těsností.

1.2. Okolní vlivy

Při zkoušce musí být kvůli vyhodnocení dostatečné světelné podmínky.

Intenzitu osvětlení a směr svitu umělých světelných zdrojů je třeba zvolit

tak, aby pěnové bubliny tvořící se v místech drobných netěsností byly

dobře viditelné.

 

  1. Zkouška

    1. Zkušební pomůcky

Jako zkušební pomůcka slouží zpravidla voda, do které se přidá smáčedlo (např. JAR nebo podobný neutrální saponát).

    1. Provedení zkoušky

Nejprve se na zkoušené místo nanese pěnotvorná tekutina a to tak, aby se nevytvořily žádné bubliny. Poté se nasadí zkušební zvon a lehce přitlačí k povrchu. Podtlakem se dotvaruje elastické těsnění na spodním okraji zvonu a tím dojde k hermetickému uzavření zvonu vůči okolí a to i při mírných nerovnostech zkušebního povrchu.

K pečlivému provedení zkoušky patří:

  • Nanesení pěnotvorné kapaliny tak, aby netvořila žádné bubliny.

  • Pozorování případné tvorby bublin v průběhu zkoušky.

Přitom doba trvaní samotné zkoušky je cca 5-6sek.

  • Opakovaná kontrola stejné oblasti se provede po asi 10 – 60sek tak, aby bylo možno rozpoznat i pomalu se tvořící pěnové bubliny na malých netěsnostech.

Za úspěšnou se považuje zkouška, při které se netvoří žádné bubliny.

 

  1. Opatření po provedení zkoušky.

3.1 Odstranění pěnotvorné kapaliny je nutné pouze v případě následných

dokončovacích prací jako např. svařování nebo pojištění spojů

zálivkovou hmotou.

  1. Preventivní bezpečnostní opatření

Při použití elektricky poháněných přístrojů (čerpadla, osvětlovací zdroje)

je nutné vždy dodržovat na místě zkoušky předepsaná preventivní bezpečnostní opatření.   



Státní norma ČSN 73 1901 v článku 5.6.1 uvádí, že parotěsná vrstva se navrhuje jen v odůvodněných případech s cílem potlačit difuzní tok vodní páry spárovou propustností do konstrukce střechy, hrozí-li ve skladbě nebezpečí nepříznivých důsledků kondenzace vodní páry.

Pravdou je, že v projektech se parotěsná vrstva objevuje již desítky let téměř vždy, a to i v případech kdy nemá své opodstatnění /např. suché sklady, některé lehké provozy a jiné kryté prostory, kde nemůže docházet ke kondenzaci vodní páry/.

Parozábrana se ve střešním souvrství obvykle umisťuje pod vrstvou tepelné izolace a má být vytažena po okrajích a u nadstřešních konstrukcí nejlépe do úrovně vodotěsné vrstvy střešního pláště.

Při mechanickém kotvení izolačních vrstev k podkladům dochází k perforaci

parotěsné zábrany. Při průměrném počtu kotvících prvků 4-5ks/m² a ø terčů kolem 5mm se jedná o cca 0,008m² plochy tj. 0,8%.

Musíme si rovněž uvědomit, že se jedná o otvory vyplněné vlastním kotvicím prvkem, takže se prakticky se jedná o jejich obvody.

Výsledná hodnota perforace je tedy výrazně nižší a prakticky nemá výraznější vliv na funkčnost parozábrany.   



Vlastnosti izolačních fólií z měkčeného PVC

Střešní a terasové izolační fólie z měkčeného PVC jsou vyrobeny tak, aby dlouhodobě odolávali působení proměnlivých povětrnostních podmínek v rozmezí teplot od -30ºC až do +80ºC trvale.

Tyto materiály jsou stabilizované proti UV záření. Jsou odolné agresivním vlivům ovzduší, průmyslových exhalací, výluhům z betonu a působení řady dalších látek. (Kromě rozpouštědel, olejů a některých ropných derivátů – benzín, nafta apod.).

Terasové fólie jsou určené pro povrchové úpravy teras a balkónů s možností běžného provozu na jejich povrchu. Jsou opatřeny jemným protiskluzným dezénem funkčním i za nepříznivého počasí. Jsou konstrukčně robustnější, s min. tl. 2,1mm.

Při zpracování těchto materiálů je nutno pamatovat, že se jedná o typické termoplasty. To znamená, že v počátečních fázích velmi snadno reagují na změny teplot změnou svých plošných rozměrů.

V praxi se to projevuje mírným zneklidněním povrchu například při prohřátí sluncem a navracení do vyrovnané polohy při poklesu teplot. Tyto projevy postupně mizí během relativně krátké doby v závislosti na tloušťce materiálu a roční době realizace.

Při nižších venkovních teplotách se před jejich pokládkou doporučuje temperování na teploty +16 až +18ºC.

Přestože fólie jsou definovány jako samozhášivé, je zakázáno odhazování cigaretových nedopalků na nechráněný povrch fólie.

Povlakové izolační povrchy z těchto materiálů nevyžadují po celou dobu své životnosti žádnou údržbu.

V případě mechanického poškození povlakové izolace je možná jejich snadná opravitelnost. 



Zajištění fóliové krytiny mechanickým kotvením 

K Vašemu dotazu ohledně kotvení izolačního povlaku k podkladům z trapézových plechů sděluji následující.

Dimenzování stabilizačních opatření se všeobecně řídí ustanovením normy ČSN 73 00 35 „ Zatížení stavebních konstrukcí“. Vypočteným hodnotám pak musí odpovídat navržený způsob a dimenzování zajištění krytiny, a to při uplatnění bezpečnostního koeficientu K= 1,5.

V naších klimatických podmínkách pro halové konstrukce do výšky 20m nad okolním terénem, pro středovou plochu střešní konstrukce se považuje za dostatečné zajištění silou 80kg/m² (včetně rezervy) při orientační hodnotě sání větru 530N/m².

Pro Vaši informaci uvádím hodnoty dimenzování stabilizačních opatření požadovaných citovanou normou pro výšku střešní krytiny do 20m nad okolním terénem:

Středová plocha okrajový pás rohový úsek

zatěžovací vrstva 80kg/m² 198kg/m² 297kg/m²

mechanické kotvení 3ks/m² 5ks/m² 8ks/m²

Pozn.: uvedené hodnoty obsahují bezpečnostní koeficient K= 1,5.

Při uspořádání izolačních pasů kolmo na trapézové vlny se zpravidla kotví do každé vlny, tj. v rozteči 27 až 30cm. U okrajových pruhů se jednotlivé pasy fólie děli podélně na poloviny šířky a každá půlka pasu se kotví ve spojích samostatně. Tím se zajišťuje dvojnásobná stabilizace okrajových pasů proti sání větru.

V rohových úsecích se aplikuje dodatečné kotvení mimo spoj s přeplátováním kotvících míst dostatečně velkou záplatou.

Tento způsob stabilizace fóliových krytin se s úspěchem a dlouhodobě uplatňuje u převážné většiny všech halových objektů .